Zpráva ze seznamky, co mi změnila život ...
Kdysi před léty, to jsem byla ještě studentkou, neměla jsem o obdivovatele nouzi. Pokaždé, když jsme s kamarádkami vyrazili užívat si velkoměstský život – studovala jsem totiž v našem hlavním městě – byla jsem já vždy ta první z party, s kým si cizí mladíci začali povídat. Nikterak jsem po tom netoužila, nenosila jsem vyzývavé oblečení, jako to dělaly dívky okolo mě, přesto jsem ale pro studentíky byla jakýmsi lákadlem. Ne na dlouho. Nebyla jsem totiž tou, která by pro ně byla snadnou kořistí a možností další čárky na futrech kolejního pokoje. A tak jsem sice do party chlapce vždy nalákala, byť nechtěně, ale nakonec jsem vždy u stolu seděla sama.
Na každém večírku osamocená
Zpočátku mi to vůbec nevadilo a dělala jsem si z toho spíše legraci. V pozdějších letech jsem to ale začala vnímat negativně. Začala jsem se cítit opuštěně a byla jsem nesvá pokaždé, když jsme měli s kamarádkami vyrazit někam ven. Věděla jsem už dopředu, jak to dopadne. Odejdu do noci sama. Ne, že bych hledala partnera na úrovni na jednu noc! Ba právě naopak. Příležitostí k seznámení ale ubývalo a já jsem cítila silnou potřebu mít se ke komu schoulit, když je mi smutno. Studentská léta pominula, s nimi i studentské radovánky. Přišel opravdový dospělácký život se vším, co vůbec dokáže přinést. Tedy skoro se vším.
Díky kamarádce jsem šťastná
V práci jsem byla úspěšná, v osobním životě však nikoliv. Jakoby se mě muži báli. Jako bych pro ně byla až moc tvrdý oříšek! Na radu mé velmi dobré kamarádky jsem však vyzkoušela založit si profil na Evropské seznamce. Nechtělo se mi do toho a prvního půl roku jsem se utvrzovala v tom, že to nebyl dobrý nápad. Pak ale, jako blesk z čistého nebe, přišla zpráva od mladého muže v mém věku. Hned z prvních písmenek jsem cítila cosi jiného. Rozvibrovala mnou každá buňka mého těla. A právem. Onou zprávou se mi totiž naprosto změnil život. Život, který už několik let mohu šťastně žít po boku mého přítele, manžela, kamaráda, otce mých dětí. Zkrátka muže z oceli. Na to nejlepší je totiž dobré si trpělivě počkat…
