V květnu už nikdy nebudu sama

Je květen a já jsem stále sama. Ne, že bych si chtěla stěžovat, to v žádném případě. Ale s přibývajícími dny a s časem, který ubývá do léta, je mi vlastně čím dál smutněji. Každá z mých kamarádek plánuje dovolenou s novým přítelem, s dlouhodobým partnerem anebo s manželem. V době, kdy se ony budou opalovat na pláži a užívat si slunných dní někde na Kanárských ostrovech nebo na Mallorce, já budu sama courat ulicemi našeho města a přemýšlet, s kým asi půjdu na iced mocha s mojí oblíbenou karamelovou příchutí či jinou ledovou kávu nebo osvěžující limonádu. Ne, že bych jim to nepřála, chraň bůh, jen je mi to vždycky vnitřně hrozně líto. Já budu větší část léta pravděpodobně trávit zase sama, v lepším případě s maminkou, kterou sice bezmezně miluji, ale trávit s ní čtrnáctidenní dovolenou je vlastně očistec, protože máme každá naprosto jinou představu o trávení volného času.

Ale co, nebudu truchlit už teď, kalendářně je stále ještě jaro, do léta zbývá skoro celý měsíc. Už Mácha věděl, že je máj čas lásky, třeba i já konečně potkám toho pravého gentlemana, který se mnou bude chodit ruku v ruce po rozkvetlých alejích a se kterým si budu moci naplánovat pár dní dovolené. Třeba se i já brzičko bezhlavě zamiluji. Anebo potkám někoho, do koho sice nebudu na první pohled zamilovaná, ale vlastně přijdu na to, že je mi s tím člověkem moc fajn. A zamilování přijde postupně s přibývajícími dobrými zkušenostmi.

Přemýšlím již delší dobu, jestli bych přeci jen neměla vyzkoušet internetovou seznamku. Poměrně dost lidí z mého okolí si takto našlo nového partnera a nevypadají přitom, že by jim to neklapalo. Schovala bych za písmena možná prvotní stud a červenání se a případného partnera bych moha skrze písmena poznávat tak dlouho, jak bych potřebovala. Možná že na mě někde čeká muž podobného ražení, jako jsem já, nějaký stydlín, který se bojí oslovit ženu, ale který by se nebál si s ní třeba i několik týdnů psát, než by se s ní sešel.

Dočetla jsem se nedávno o jakési Evropské seznamce a pátrala jsem po ní na internetu. Dopátrala jsem se hledané stránky www.evropska-seznamka.cz/seznameni-s-muzem-snu-seznamky-na-internetu.html, ale bojím se udělat ten zásadní krok a založit si svůj profil. Co bych tak o sobě řekla v pár větách, jakou fotku bych použila? Skrze těch pár informací, které bych uvedla, mě stejně nikdo nepozná. Snad ale jednou překonám strach z neznáma. Vždyť život je jen o překonávání strachů. Zjišťuji to pokaždé, když se odhodlám udělat krok do neznáma, že bylo zbytečné se bát. Třeba to zjistím i tentokrát. A pak už třeba v květnu nikdy nebudu sama…